1. Stáli před rozhodnutím…
Existují dvě cesty, jak několik metrů vysoké obrazy zachytit tak, aby z nich byly vytištěny fotografie pro velkoformátový tisk a do katalogů. První cestou by bylo extrémně nákladné skenování. Znamenalo by to v praxi, za dozoru policie, všechna díla sundat ze zdí a následně pak z rámů. Samotná plátna by musel být odvezena na speciální pracoviště, vybavené vysoce přesnými skenery.
Druhá možnost se zdála mnohem více smysluplná. Nafotit je na stativech za pomocí speciálních střed formátových fotoaparátů. Zdálo se ale, že muzeum nenašlo nikoho, kdo by se toho zhostil. Paní magistra Kolářová oslovila několik renomovaných fotografů, ale nikdo nesouhlasil s takovou zakázkou.
2. Problémem je světlo
Největším úskalím samotného procesu byly světelné podmínky. Jakékoliv bodové světlo, které běžně svítí při prohlídkách veřejnosti na díla, bylo samozřejmě nesmyslné využívat. Odrazy, na víceméně lesklých plátnech starých mistrů, by se projevily na fotografiích. Ve tmě se ale fotit také nedá, denní světlo nebylo vůbec k dispozici, stejně by však zkazilo celou kompozici fotografií. Pro celý proces jsme tedy v první řadě použili speciální filtry na objektivy, které mají za úkol eliminovat odrazy.
Zadruhé jsme museli použít velkou odraznou desku, která je z jedné strany matně černá a tak potlačit další světlo. A zatřetí jsme museli použít speciální kruhové světlo, dovezené z Velké Británie, které jsme ještě vybavili difuzním filtrem.
3. Jak na focení „za svitu měsíce“
Když by se nezávislý pozorovatel dostal na místo focení, nespatřil by nic jiného než dvě sotva rozpoznatelné postavy v přítmí. Nic nenasvědčovalo tomu, že se zde bude fotografovat, zvláště když hlavním pravidlem samotné fotografie je dostatek světla. Kruhové světlo jsme umisťovali deset až patnáct metrů od díla, protože kratší vzdálenosti znamenaly odrazy a parazitní odlesky na plátnech. Mnohdy jsme k tomu všemu ještě používali zmíněnou odraznou desku. Za několik hodin jsme byli s prací hotovi a na místě jsme se pustili do editace.
4. Pomohla umělá inteligence
Kolega Eduard je velmi schopný fotograf a jeho praktické zkušenosti s editací fotek jsou poměrně věhlasné. Jak bylo vidět, tak přes veškerou snahu jsme u některých děl zaznamenali odlesky, které nepatrně zhoršovaly výsledek. Nicméně vše nakonec vyřešila umělá inteligence, která detekovala odrazy a navrhovala výsledky v několika náhledových oknech. Nejlepší z návrhů jsme pak adoptovali do celého setu fotografií.
5. Profesionální výsledek
Celkem vzniklo přes 60 fotografií děl známých autorů, tedy nejen obrazů, ale i dalších sbírkových předmětů. Mnoho fotografií se pyšnilo rozlišením až 400 mega pixelů, u jiných takové rozlišení nebylo potřeba, protože sloužily výhradně pro potřeby archivace a běžného knižního tisku. Nicméně zhostit se takového úkolu byla velká výzva a musíme se přiznat, že v některých chvílích nám do zpěvu opravdu nebylo. Práce náročná, ale krásná, přinesla očekávaný výsledek. Navíc jsme ušetřili managementu muzea stovky tisíc korun v případě, že by museli díla skenovat.
Alois Zenker | 1884
Muzeum starobrněnského opatství, Brno
